Západní Čechy vyjížďka 11.– 13.6.2010

To nám to pěkně začíná. Včera volal Maxi, že nepojede, že mu do toho něco přišlo a dvě hodiny před odjezdem píše Konis, že taky nejedou, protože musí naléhavě na noční. Voláme mu ať jede tedy alespoň Monča, ale kdepak, s náma ji samotnou nepustí ! Když mu Božka slíbila, že mě vyhodí ze stanu a vezme si tam Monču a bude jí hlídat, tak svolil a na poslední chvíli ji dovezl. Bylo na něm vidět, jak je rád, že s námi nemusí. Ozval se také den předem náš nový kamarád Pavel z Boleslavi, jestli by se mohl se svou kamarádkou k nám připojit. Byl s námi ve Vrchlabí, tak jsme na fotkách zjišťovali který to je a souhlasili jsme. Setkat jsme se měli v Novém Boru. Protože jsme změnili čas odjezdu z 15.30 na 14.00 ozval se Mírokvět, že to nestíhají, ale že nás po cestě dojedou. Byli jsme tedy komplet: já s Božkou, Fichťa s Verčou, Tridac a Monča bez Konise. Abychom nemuseli po dálnici, vzali jsme to do Nového Boru přes Hodkovice, Český Dub a Jablonné. Dorazili jsme a nikde nikdo. Musíme počkat na Mírokvětu a volám Boleslav, kde je ? Musel se vrátit, protože mu volala žena, že je někde na dálnici s upadnutým výfukem (to by se mi v životě nemohlo stát), abych předal ženě takovou šunku. Slíbil ale, že za náma do Chomuto -

va dojede. Mezitím dojel Mírokvět. Míra na hlavě přilbu s dvouma držákama na dvě pleškový piva a hadičkou strčenou do huby. Volá VFR, že vyrazil a kde má na nás počkat, původně to bylo v Mostě. Když zjistil, že jsme teprve v Novém Boru a že by v Mostě čekal přes dvě hodiny, domluvili jsme se, že nám pojede naproti, dokud nás nepotká. Božka nasadila helmu a to byl povel pro všechny. Razíme na Děčín a hlídám jestli neuvidím VFR. Do Děčína dojíždíme na jeden zátah a to už jsem tušil, že tu někde VFR bude. Seděl na pumpě na výjezdu z Děčína a na helmě měl pavučinu. Rychlé přivítání, rychlé líbání, Božka ani nesundala helmu, ale jedno  jsem stihnul. Nasedáme a valíme na Teplice, Bílinu, Most do Chomutova. Ještě, že Monče docházel benzin, tak stavíme v Bílině na pumpě. Všechny upozorňuji, že jsem Mostečák a že to tu znám jako svý boty a až jim ukážu doleva, tak se tam mají podívat, protože uvidí Chánov. Najednou se začnou se mnou hádat, že Chánov je napravo a hned mě poučovali, mě rodáka ! Představte si, že od té doby co jsem tam nebyl, přestěhovali Chánov fakt na pravou stranu.

Zase jsem byl za debila. Od této chvíle jsem řekl, že nepromluvím a velení se ujal VFR (pro jistotu, abychom zbytečně nebloudili). Pak už jsme dojeli bez problémů do Chomutova. Vedro bylo k padnutí 34 st. Na motorce to ještě šlo, ale když se slezlo, tak všichni rychle do stínu. V Chomutově na pumpě sháníme kytku pro paní domácí, ale neměli. Tak se Květa sebrala a letěla někam ?!? Za chvíli tu byla s kytkou, takže dobrý. Kouknu na Monču a přesně jak průvodčí ve vlaku, byla na pěst. Říkám, co je ? Mám hlad jako prase !!! Od rána jsem neměla nic v hubě !!! Tak si jdi něco koupit … mají tu hovno !!! Ani bagetu nemaj !!! Do místa určení už to byl kousek, jinak bych asi řekl Verče ať vyndá „kozu“ a nakojí ji (Verča by ještě měla mít mlíko), ale nakonec to vydržela. Zbývalo nám si 12 km, tak razíme a jsme zvědaví, na paní VFRovou. Bránu nám otevřela hezká postarší paní a když zaparkujeme motorky, ženu se jako první ke stolu, kde VFR otvírá piva. Huláká na mě Květa. Co je ? Snad dáš nejdřív paní domácí kytku néééé. (já jsem na to pro žízeň zapoměl) to se mi stane ale tak jednou za 10 let. Rychle to jdu napravit a skoro jako poslední se seznamuji. Kouknu na Monču, která okusuje sedačku na  Viragu a říkám VFR dejte Monče rychle nažrat, nebo to špatně dopadne. Když se nás paní domácí (dále jen Maruš) zeptala jestli si dáme něco na zub, tak jsme slušně odpověděli, že né, že nemáme hlad. V tom vylítla Monča: JÁ JOOOOOO !!! (pak ji berte někam sebou). Nejen, že kvůli ní budu muset spát pod širákem, ale ještě dělá takovou rotyku. Od této chvíle začali manévry. Z garáže vyjel velkej gril, vedle něj

zaparkovala elektrická plotýnka a VFR s Maruš někam zmizeli. A je to v čudu, domácí zmizeli a my si budeme muset něco uklohnit sami, jenže nikdo si nic nevzal. Čumíme na sebe jak vyvoraný myši, ale za chvilku se řítí VFR za zády s Maruš a něco nesou! Možná bude něco k jídlu…. A bylo ! Na gril se začali ukládat v pravidelných rozestupech domácí klobásky a pro Monču nejdříve rychle teplá sekaná. Na stole se začali objevovat různé věci, jako např. příbory, talíře s ovocem a zeleninou, hořčice kremžská i plnotučná, dva pekáče buchet, alko i nealko, no prostě taková standartní večeře. Než bude uvařeno, tak dáváme všichni kafe a hladově čumíme na klobásky, které se začali už krásně vybarvovat. Při vyhlášení, že už jsou některé hotové, začala rvačka. První ukořistili Míra s Květou, tam se to dalo očekávat, Monča byla druhá a se třemi ukořistěnými klobásami si odsedla, já byl až třetí, protože jsem seděl nejdál. Pak už si nepamatuji pořadí, ale začal už pak pravidelný přísun, klobása, sekaná, buchty. S mastnýma hubama si libujeme v tom VFR nese lavor s nastrouhanýma bramborama. Budou bramboráky ! A taky jo ! Po dvou hodinách bohapusté žranice se už nikdo nemůže hnout. Zbyla tam ještě nějaká klobáska a stále se objevovali bramboráky. Víte jak to je, sice už nikdo nemůže, ale oči jo, takže se kecá a neustále zobete. Narvali jsme se jak prasata a VFR s Maruš celou dobu u plotny, no spíše Maruš. Zavrhli jsme večeři v hospodě. Telefon: jsem v Chomutově, kam mám jet (volala Boleslav). VFR vysvětlil a za chvíli dorazil Pavel bez kamarádky. Přijel úplně někdo jinej, než jsme mysleli, ale ve Vrchlabí s mámi byl. No nic, přeci ho nevyhodíme, tak jsme ho pozvali taky ke stolu, ať dojede zbytky, protože už jsme stejně nemohli. Telefon: volá Maxi - ráno dorazím ! Telefon: volá Konis - ráno jsem tam počkejte na mě ! Tak a je to, budeme komplet. Začala volná zábava. Lijeme do sebe pivo a protože jsme byli nadmutý, rozhodlo se, že pěkně za tmy si dojdeme procházkou prohlédnout okolí. Bylo to moc pěkné, nic jsme neviděli, ale dorazili jsme k Pavlovu kamarádu, kteří když nás viděli, tak rychle do sebe nacpali všechno co měli na stole. Jé návštěva ! Zrovna jsme dojedli, to je škoda, že jste neřekli ! Tak jsme chvíli pokecali, hodili do sebe pár panáků a razíme zpátky do VFRova. Z vedra a cesty, z přežrání prostě jsme byli utahaný, tak relativně brzy jdeme na kutě. Stan stavili: Tridac, Fichťa a Boleslav. Já s Božkou a Míra s Květou jsme si nechali postavit stany od VFR, byly tam už když jsme přijeli. Nakonec Monču vyfasoval Mírokvět, protože měli 2+1                        Pokračování