Do neznáma

9.5.2009

Tradiční sraz v autoškole v 9 hod ráno. První dorazil soused Rudolf na svém žlutém Viragu, chvilku po něm dorazil Milan JAWA 250 panelka s vlekem. Poté dorazila nějaká motorka, kterou jsem viděl u nás poprvé a z helmy se vyklubal úplně cizí chlap. Vyklubal se z něj brácha Pavla Mareše, který měl také dorazit společně se zeťákem. Jako vždy dorazili poslední až po 9 té a zeťák měl za sebou nějakou úplně neznámou holku, takže jsme poznali také druhou dceru Pavla. První dcera (starší) zrovna dodělala papíry na motorku, samozřejmě u nás a příště prý pojede na svý. Bavili jsme se kam se tedy jede a nikdo nic nevěděl. Zorganizoval to Míra, který měl na nás čekat v Brodě u pumpy, tak jsme se tam vypravili. Míra sdělil, že taky neví kam pojedeme, že prý mu jedno kam, tak teprve tady dohadujem kam se pojede. Tak po chvíli dohadování rozhodujeme Dětenice a pak se uvidí. Nikdo nechtěl jet první, ani já ne, protože jak už říkal kdysi Honza z Krupky,  měli jsme s sebou holky a mohl jsem obdivovat jejich pozadí, kdybych se nepodřídil, tak u tý pumpy stojíme ještě dneska. Takže opět až do Dětenic jsem čuměl na silnici před sebou ,sledoval značky a cestu abychom nezabloudili a ostatní se kochali. Asi už nebudu chtít být vedoucím a rezignuji na funkci. Na druhou stranu, ale musím říct, že kdyby jel první nekuřák, tak bych si možná ani nezakouřil, takže si to ještě rozmyslím. První zastávka po 35 ti km v Sobotce na náměstí. Nebylo skoro kam zaparkovat motorky, ale nějak jsme se tam vešli, to je výhoda oproti autům. Jdeme sborem za tím prvním vo…em spořádaně do cukrárny na dopolední kávu a zákusek. Při kávě rozebíráme samé důležité věci, zavzpomínáme na Grossglockner a čeká nás cca. 11 km do Dětenic. Na náměstí požádáme místního občana o naše společné foto a když startujeme, všiml si někdo, že Milan má u Jawy měkké zadní kolo. Pumpičku nikdo nemá a v okolí Sobotky žádná pumpa není ! Zastavil jsem u jednoho baráku, kde se bavili dvě starší tetky a ptám se, kde je nejbližší pumpa. Až v Jičíně ! Božka na mě troubí a něco huláká z helmy, ale vůbec jí nerozumím, až pak do mě strčí a řve: „Zeptej se jestli nemají pumpičku !!!“, tak tohle mě opravdu, ale opravdu nenapadlo (kvůli tomu jí mám, občas má dobrý nápad). Paní měla ráda motorkáře a že když jí někdo z nás vezme s sebou na motorku, tak nám pumpu půjčí. Slíbil jsme jí že ji vezmu, tak nám pumpu půjčila a Milan si mohl dofouknout. Chvíli jsem se bál, že paní budu muset vzít, ale pak si to rozmyslela.

Za chvíli dorážíme do Dětenic a zasedáme venku k fošnám a řvem, že chceme nažrat. Vyslechneme si ať držíme hubu, ale za chvíli už objednáváme kozí chcanky a nějaký to žrádlo. Asi hodinku posedíme Míra a já s Božkou si dáváme žebra a ostatní něco jinýho. Pobyt v tomto zařízení asi všichni znáte, takže občas jsme se bavili co tam personál tropil s některými hosty, kteří evidentně nevěděli, která bije. My jako starý mazáci, znalý poměrů jsme si nic nenechali líbit a tak po dohodě vyrážíme do Jičína podívat se na Rumcajse. Tady se od nás odtrhl Milan a jel někam na Sobotku navštívit své příbuzné. Za chvilku jsme byli v Jičíně a zajeli na náměstí, které je pěkně rozkopané. Protože jsme byli už půl hodiny na cestě, bylo nutné navštívit místní cukrárnu a dát si opět kávu a zákusek. Před tím ale bylo potřeba opět Božce spravit motorku, protože jí zase, už podruhé, nesvítila zadní lampa. Vyměníme tedy prasklou pojistku a nová prdla znova. Dáme tedy silnější a začala čoudit elektrika. Včas jsme to vypnuli a konečně jsme zjistili, co to způsobuje. Hořel přívod k estetickému osvětlení motoru. Odpojili jsme tedy přívod a závada byla odstraněna. Sice už božce nesvítí motor a , ale už jí svítí zadní lampa.Lidi, tolik sladkýho co sežere Míra, si neumíte představit. Rozebíráme, kam teď a protože Mírův baťůžek (omlouvám se, nemůžu jí přijít na jméno, stejně jako Pavlovu bráchovi. Až s náma pojedou víckrát, tak si to už budu pamatovat) nebyl na Pecce, tak se tam pojedeme podívat. Dorazili jsme do podhradí a nikomu se moc nechce nahoru, ale nakonec jdeme. Krátká obhlídka zříceniny, vydejchání a razíme do kempu na kávu, už jsme dlouho žádnou neměli (Míra samozřejmě zákusek). Zase asi půl hodiny posedíme, personál nás pozval na zahájení sezony a pak už vyrážíme k domovu. Ještě nějaká ta kouřová a v 18 hod jsme doma.

Najelo se 180 km a až na měkké kolo a Božky zadní lampu vše v pohodě a s dobrou partou.

 

Giovany

Před výjezdem

V Sobotce na náměstí

Na Pecce hradě

Na Pecce v kempu