Hradec Králové CIAF

22 - 23.8.2009

V pátek v 1 hod. ráno zvoní telefon a tam Herkul ! Byli s Kukym v hospodě a kdy prý ráno pojedeme, víte jaký to je bavit se s vožralýma: dohoda jako s kozou na ledě. Říkám tedy, že v 9.30, abychom taky něco viděli a nepřijeli tam navečer. Ráno čekám připravenej a nikde nikdo. Volám Herkula, co je ? Teď jsem vstával, já myslel, že pojedeme v 11 ! Tak mu říkám: nejsi ještě nalitej ? Nééé foukal jsem do alkohol testu a nic ! Tak dobře volám Kukyho: Kde jsi ? Teď vstávám, vždyť jedeme až v 11 ! Herkul to říkal  !  Tak to pěkně začíná, koukejte makat, jedu k tobě a Herkul taky přijede. Nastartuju motku a valím ke Kukymu. Zaroštuju před barákem aby věděl, že jsem tam a z okna vykoukla příšerka, která se mě ptala, jestli chci zatím kafe. Viděl jsem že to chvíli potrvá, tak říkám že jo. Během minuty jsem měl kafe asi „bojlerák“ nebo jsem ho asi sebral Kukymu, protože bylo vlahé. Za chvíli rozcuchanej Kuky v teplákách vytlačil motku a šel se obléci. Mezitím dojel Herkul a byla klika, že jsem to kafe vypil, protože ani nepozdravil a hnal se k mýmu hrnku. Naštvanej, že jsem mu nenechal začal honit Kukyho, že jedeme. Kvůli tomu než vystřízliví oba dva pořádně jsme vyrazili až v 11 hod.

             Po cestě zastávka v Hrabačově, protože jsme jeli přes Dvůr Králové, kam jsme dorazili asi ve 13.30. Zastávka v restauraci na kafe a kolem druhé dojíždíme do Hradce. Nikdo jsme nevěděli kde je letiště, tak se Kuky ptá místních. Jeďte tudy, dá se to tam projet - tak teda jedem. Po pár metrech končí silnice a začíná krosová vložka. Nejdříve rozbitá polní cesta, jedu za Kukym a sleduju díry, abych někam nezahučel. Když se podívám za sebe, tak Herkul nikde. Říkám si asi to vzdal s Harleyem a pojede někudy jinudy a sejdeme se na letišti. S Kukym dojedeme k řece a teď kudy ? Doprava, nebo do leva ? Vyhrála pravá, asi 30 cm široká cestička sotva pro kolo, kde nalevo sráz do vody a napravo sráz do křoví. Projeli jsme a dorazili k silnici a opět dilema, pravá, nebo levá ? Radši se ptáme a tentokráte vyhrála levá a za chvíli jsme na letišti. Herkul asi někde bloudil, tak čekáme a sledujeme za plotem letadla. Za chvíli telefon: kde jste ? Na letišti a ty ? Jsem na rozcestí a nevím kam jet ? Doleva, nebo do prava ? Musíš doleva a pořád rovně a za chvíli jsi tady. Jdem dovnitř a ptáme se co chtějí za vstupenku : 300,- Kč ! To nedáme na tu chvíli, tak chvíli židujeme, až jsme je ukecali, že na jednu vstupenku tam můžeme všichni, takže každý 100 Kč to šlo. Herkul pořád nikde, tak Kuky sedá na motku a jde ho hledat. Asi za 15 min. přijeli a měli jsme prču z toho, co Herkul vyprávěl. Nejdřív po cestě někde zapad, a na místě, kde jsme obočovali vpravo nám volal kam má jet a Kuky mu řekl, že doleva, protože myslel, že je už u tý silnice. Tak to tedy vzal Herkul doleva, tam dokonce ani žádná cestička nebyla, jen svah do vody. Statečně jel a modlil se, aby mu motka neustřelila, protože v tu ránu by z ní měl ponorku. Vyprávěl to jako horror a my s Kukym se mohli potrhat. Proč jsi tam jel, když to bylo tak strašný ? Protože jste mě tam poslali blbci !!! No prostě Herkul, kdo ho zná, ten se nediví..

             Jinak následovala prohlídka letadel a vojenské techniky, klobása nic moc ve stánku, ale letecká vystoupení se mi docela líbila. Strávili jsme tam asi dvě hodiny, potkal jsem tam své známé a jak říkali v televizi, do AVAXU byla asi 1 km dlouhá fronta, takže jsme se tam ani nepodívali. Kolem čtvrté jedme do města navštívit Kukyho mamču. Žádný přepadák, Kuky jí volal, že přijedeme. Otevřela nám čiperná paní, připravila hostinu né jako Kuky při některých dojezdech, kdy musíme nejdřív půl hodiny čekat než roztopí a pak nám každýmu vrazí dietní uzenku. Asi o půl šesté razíme domů. Nic moc se už po cestě nestalo, až na to, že jsme si všichni před Vysokým ujeli. Kuky ujel mě a já Herkulovi, takže jsme dojeli domů samostatně. Před domovem nás už honila zima, tak nikdo nezastavoval. V PENY koupím Božce piškoty, protože nejela kvůli tomu, že už od pátku ji bral ranec a asi v půl osmé jsem doma.

Hlavně díky Herkulovi byla cesta opět akční a něco se dělo. Ono by to ani nebylo ono, pokud by se nic neudálo. Jenom jezdit a nic nezažít, všude bez problémů dojet, to není krédo MKT.

Giovany