Do Polska na rybu

17.5.2009

S Tomášem a Kukym jsme se dohodli, že v sobotu vyrazíme do Polska na pstruha. Když jsem v sobotu ráno vykouk z okna, tak venku chčije a chčije, jak by řekl klasik. Ozval se Kuky, že v tomhle nikam nejede. Tomáš den před tím sdělil, že jede za každého počasí, tak jsem se obával, že přijede a budu muset s ním, protože jsem řekl, že jedu taky za každého počasí. Pak se však Tomáš ozval, že by jsme to mohli odložit na neděli, že má být hezky, oddechl jsem si. Domluvili jsme se tedy na neděli a já to hodil na stránky. Počítali jsme, že pojedeme jenom my tři. Pak se ozval Konis, že by jel taky s Mončou, ale jen v případě, že pojede i Božka. Ta ovšem v sobotu pařila a ráno bylo jasný, že nikam nepojede, dokonce ani na tandem jsem ji nalitou nechtěl vzít. Před desátou vylezu z baráku a koho nevidím ? Tridac z Úpice. To bylo radosti na starém Bělidle a hned za chvíli kde se vzal, tu se vzal Herkul i s Romčou a po něm Míra s Květou a jako perlička přijel i Konis s Mončou, takže nakonec nás vyjelo 8 motorek. První zastávka Desná pumpa 3 km, to jsme jenom natankovali a nekouřil jsem a Míra měl zakázanýho nanuka abychom hned vyrazili. Další zastávka v Jakusicích na pumpě, kde jdeme směnit na valuty. Nejlepší kurz měl Kuky ! Dal pětikilo a chtěl zlatý za tři stovky. Dostal za tři stovky zlatý a ještě mu vrátili 7 stovek ! Při tom já dal dvě stovky, dostal jsem za dvě stovky zlatý a nic mi už nevrátili, stejně dopadli i ostatní. V tu ránu jsme se pustili do Kukyho, že platí útratu a co myslíte ? V Kowarech si od nás odsedl jako by nás neznal .To uvidíte na fotkách že nekecám . Kamarádit zase začal až jsme si každej zaplatili ! Z Jakušic jedem na Jelení Goru a kolonu vede Tomáš, tuto trasu zná poněvadž nikam jinam nejezdí. Protože je nekuřák, ukecal jsem ho, že musíme zastavit v Sosnovce, protože posledně jsem si nestačil prohlédnout kostel. Když jsme tam zastavili, tak první bylo cígo a jedinej kdo si šel prohlédnout kostel byl Míra s Květou. Sice mě Tomáš nutil jít do kostela, ale pak mu došlo, že to byla lest. Tak jme nakonec stihli cigára dvě a slíbil jsem, že až na místo dojedeme už bez zastávky, bylo to asi 10 km. V pohodě a bez  absťáku  dorážíme na místo, zaparkujem a jdem do smažálny. Počasí bylo hrozné, slunce do nás pralo a litovali jsme, že jsme nejeli v sobotu. Jdeme objednat, zajímavý způsob: ve smažálni nadiktuji co chci bez problémů česko-polsky a dostanu přidělené číslo. Měl jsem 13 (radši jsem si ho nechal napsat na lístek) .Potom choděj servírky a řvou jenom čísla. Dal jsem si před tím kafe a chci si zapálit, všichni na mě začali hulákat, že se tam nekouří a při tom to bylo venku ! To si děláte prdel říkám a čumím po ostatních hostech, jestli někoho uvidím kouřit, ale fakt nikdo nekouřil. Prý u vchodu byla cedule a já si jí nevšiml. Tak jsem měl po náladě, protože kafe bez cíga, to prostě nejde. Tak beru kafe a zvedám se, že si dojdu zakouřit na parkoviště. Vtom Herkul zařval, jak ho pálil vaťan který držel v ruce pod lavicí, abych ho neviděl. No lidi, já jim na to skočil ! že se všichni mohli zbláznit smíchy, to je jasný a že bych se takhle nechal napálit, tak to bych ani ve snu nepřipustil, no stalo se. Ani jsem nestačil dokouřit a už se nesly ryby, čuměli jsme jako péra, takovej fofr ! Kecy o tom, že byly z mikrovlnky padly hned, jak jsme ochutnali, fakt jsem v životě nejedl tak udělanýho pstruha. Dokonce i Konis s Mončou kteří ryby nejedí, drželi hubu a dlabali, až se jim dělali boule za ušima. Jak jsem již dříve řekl, seděli jsme všichni pohromadě, jenom Kuky si sedl k  vedlejšímu stolu a dělal, že nás nezná. Když sežral rybu, tak si lehl na lavici a dělal, že spí. Probudil se, až když jsme zaplatili a hned byl zas kamarád a dělal, jako by nic. Asi za hodinku vyrážíme na Pomezky, kde byla v plánu kouřová, návštěva restaurace a konečně nějaký ten zákusek pro Míru s Květou, od rána neměli v hubě nic sladkýho a Míra začínal být protivnej. Když jsme konečně dorazili na místo, tak pomezky měly zavřeno !

Tomáš jako velitel zavelel, že nemáme ani vypínat motory a stavíme se v Černém Dole na náměstí. Nedošlo mi že to je ještě daleko, tak jsem přikývl a ani si nezapálil. Trpěl jsem jak pes, problém udržet motku na silnici jak se mi klepali  ruce, ale zvládl jsem to. Zastavíme v Dole před terasou a ještě než jsem vypnul motor, tak už se mi čudilo z hlavy. Z Míry taky nikdo nedostal ani slovo až do té doby, než před něj postavili palačinky, pak se teprve rozzářil a rozhovořil a nakonec ještě sežral zbytek palačinky Květě, která nebyla dost rychlá. Asi půl hodinky posedíme a jede se dál na Vrchlabí. Dole na hlavní se rozloučíme s Tridacem, který razil na opačnou stranu. Ať pátrám v paměti jak chci, nemůžu na Tridace najít nějakou pomluvu jako na ostatní, nic nevyváděl, jezdil spořádaně, choval se spořádaně, fundovaně se zůčastňoval  našich odborných debat a byla s ním i sranda. Na Motobabkách na něj něco určitě najdu, nebo na něj něco přichystáme (když pomlouvat, tak všechny, to je moje heslo). V Hrabačově povinná přestávka, pouze na cigáro a Mírových několik nanuků a ukončení výletu naplánováno u Míry. Dorážíme asi v 17 hod. Míra uvaří kafe, rozebereme zájezd a v 18 hod. jsem doma u své Božky, kde dostanu sprdung ještě než slezu z motorky, že jsem ani jednou nezavolal ! Já na to zapomněl (stalo se mi to poprvé po 10 ti letech). Ujelo se za celý den 140 km ! Všichni to sváděj stále na mě, ale za tento výjezd jsem vykouřil nejmíň cigaret !!!!!!

Takže zas příště - vyjížďka v této partě byla prima.

Giovany

Před výjezdem

Bez komentáře

V Kowarech

V Hrabačově