Tridac vyjížďka po Čechách 5.9.2010

Povídá Tridac; pojeď se se mnou jen tak projet. Kam ? Vymyslel jsem  zajímavou trasu a ještě získáme body do Birell soutěže. Tak jo. Kde se sejdeme ? V 8.00 v Kolíně. Už toto bylo zajímavé a do Kolína a zpátky to stihnem v pohodě. Ráno v 6.00 vyrážím. Teplota 4 stupně, ale co, za chvíli bude pařák. Přijel jsem na určené místo do Kolína, zmrzlej jak sobolí hovno a Tridac nikde. Byl jsem tam před osmou a tak jsem ukecal zaměstnance místní mikro železnice aby mě pustil dovnitř, abych si to mohl prohlédnout. Tridac dorazil po osmé, tak jsem ho hned seřval, že když se řekne v 8, tak to znamená v 8 !!! Suše odpověděl, že to sice platí všude, ale ne v tanvaldským motoklubu. Držel jsem pak hubu. To nádraží bylo docela zajímavé. Kam teď? Teď to vezmeme do Českýho Štemberka, potom na Tábor, pak na Stříbro, ještě vezmeme Loket a v Krupce jsou taky ještě dvě místa, který objedem a nasbíráme tím strašně bodů do soutěže. Říkám, že je neděle a v pondělí jdu do práce. Neboj, to stihnem a v 19.00 jsi doma, je to necelých 650 km. Tak teda dobře. Nechali jsme se personálem železnice vyfotit a razíme tedy pro další fotku do Štemberka. Tridac postavil stativ, zapnul samospoušť a protože to máme na čas, tak jsem stihnul jedno cígo.

Zeptal jsem se místních co tam teče za vodu, řekli Sázava a tak jsme mohli vyrazit. Další zastávka řetězový most, někde za Táborem. Dorazili jsme tam, stativ, samospoušť, fotka a chvilka oddechu. 2 cíga, od Tridace jeden bombon a čtvrt suchý housky (já jsem si bohužel svačinu nevzal). Další místo bylo Stříbro. Někde okolo druhý hodiny dorážíme na náměstí, stativ, a nic ?! Tridacovi se zbláznil foťák ! Nějak mu zvlhnul. Dělal, že neví od čeho, ale pak se na to přišlo, vylil se mu v kufru čaj o kterým jsem nevěděl že ho má a když jsem mu sežral kousek tý suchý housky, tak se bál, že bych chtěl i čaj a při zastávkách si pomalu potajmu upíjel když se šel do lesa vycikat. Bylo mi divný, že pořád musí, ale řekl jsem si: prostata je svinstvo. Teď se mu to ale vymstilo, že se s kamarádem nepodělil. Po chvilce se mu podařilo nějak foťák rozchodit a tak nakonec fotka byla. Od Honzy z Krupky dostal Tridac typ na hospodu ve Stříbře, bylo potřeba se někoho zeptat, kde ta hospoda je. Jenomže na náměstí byli pouze Vietnamci a na lavičce seděli dva cikáni. Šel jsem nejdřív za Vietnamcema, ale nepochodil jsem („já neumí cesky!). Tak jdu za cikánama a ptám se, kde je hospoda.

Že prý když mu dám cígo, tak mi to řekne. Nemohl jsem říct, že nekouřím, protože jsem zrovna měl jedno píchnutý ve vobličeji.Tak jsem řekl, že u sebe nemám a že až se vrátím k motorce, tak mu jedno dám. Takže nám to vysvětlili a my se šli zatím vyfotit. Cikán čekal, až se budeme vracet k motorkám a jak měl Tridac problém s foťákem, tak si šel k motce pro nový baterky. Cikán hned za ním vyrazil, ale to si naběh. Čekal tedy dál, až se budu vracet já. Slíbil jsem mu ho, tak jsem mu ho nakonec dal, abychom ještě nakonec nedošli k úhoně, protože se tam mezitím objevilo ještě pár cikánů. Hospodu jsme našli, dali si dobrej oběd a koupili jsme Honzovi kvasnicové pivo, které tam vařili. Tady je vidět, že Honza je taky zištnej, protože pokud by jsme mu pivo nepřivezli, tak by o této hospodě Tridacovi neřekl. Řekli jsme si, že ho ale pupneme alespoň o kafe, aby se nám něco vrátilo. Při představě, co nás ještě čeká za štreku, jsem vypustil, že budu doma včas. Razíme dál na Loket, kde jsme byli nedávno. Stativ, samospoušť, foto (foťák vyschnul). Tridac říká: teď to vezmem k Pavlovi VFR, objednal jsem kávu, řízečky, sekanou… Volám VFR. Jasně, přijeďte, Maruš udělala švestkovej koláč a já vám pojedu naproti. Říkám Tridacovi, bude i švestkovej koláč ! A Tridac ? Znáte ho: no jo, Hujer zase šplhá, určitě jsou z domácí zahrádky ! Tak jsem to už nekomentoval, domluvili jsme se s VFR kde se setkáme a někde kolem 16 hodiny razíme na Chomutov. VFR jsme potkali a v pohodě dojeli na chalupu. Kafe bylo, koláč byl, ale žádná sekaná, ani řízečky. Původně to měla být rychlovka, vypít, sežrat a vyrazit. Nekonec jsme tam skejsli asi hodinu. Maruš vstala ze smrtelný postele, aby se přesvědčila, že opravdu odjíždíme a se slzami v očích se s námi rozloučila.

Čekali nás ještě dvě místa v Krupce a návštěva Honzy. Už se skoro začalo stmívat, když jsme tam dorazili. Po nějakých peripetiích jsme konečně našli barák, kde bydlí. Už nás se synem vyhlíželi. Přivezli jste mi pivo ? Motorky již měli přichystaný a tak jsem se obával, že kafe nebude a co myslíte: NEBYLO. Pak z okénka vykoukla Lenka (teď nevím, jestli se tak opravdu jmenuje, zabte mě, prostě Honzova manželka) a že prý nám kafe udělá. Nedali jsme si natruc ! Musel jsem to napsat, protože jsem Honzovi slíbil, že ho taky pomluvím, jako vždy všechny ostatní. Faktem je, že už dopředu jsme se s Tridacem domluvili, že si kafe kvůli pokročilé době nedáme, protože by jsme se vrátili bůhví kdy. Takže, kafe jsme fakt nechtěli, ale úplný výmysly to nejsou (bylo kafe? Nebo nebylo? No nebylo, takže je to pravda). Takže na posledním místě ve skalách jsme se rozloučili s Honzou a synem a razíme konečně domů. Jeli jsme za tmy a na mokru, ale nezmokli jsme. Kolem 21 hodiny byla zima, tak ještě jedna zastávka na pumpě a o půl jedenácté jsem konečně doma. Tridace čekalo ještě 100 km !!! Záviděl jsem mu to, že se může ještě projet. Po půlnoci psal SMS, která se nedala ani přečíst jak se mu při psaní klepaly „brepty“ že už je taky doma. VFR psal taky asi 3 SMS kde jsme, tak jsem mu pak taky nahlásil příjezd, aby mohl jít klidně spát.

Závěr asi takovýto:

Ráno a večer zima jako prase. Přes den paráda. Já najel přesně: 721 Km a Tridac ještě o stovku víc. Dost jsme toho viděli a zažili a za tu dřinu to stálo. Protože nás všechno bolelo, zapomněli jsme na všední starosti a trochu si vygumovali mozek. Nedalo by se takto jezdit stále, ale jednou za čas to neuškodí. Měli by takovouto cestu absolvovat  i ti, co jezdí jenom kolem komína, aby poznali taky něco jiného. Já sem spokojenej a Tridac určitě taky, i když celou cestu fňukal, jak ho všechno bolí.

 

Giovany