5 dní na Moravě 25.9.2010

Již na motobabkách se plánovala v tomto termínu vyjížďka na 4 dny. Z počátku to vypadalo, že nás pojede víc, ale nakonec jsme zbyli pouze já s Božkou a Boleslav s Renatou. Ještě před tím jsme s Konisem jeli navštívit Boleslava a vypadalo to, že Konis s Mončou pojedou, ale den před tím oznámili, že ne. Zajistil jsem tedy ubytování na Moravě na jeden den pro 4 osoby. Předpověď počasí byla katastrofická. Jediný hezký den měl být pátek a pak celou dobu měli padat hovna s háčkama a mrznout. Boleslav tedy zakoupil nepromoky a byli jsme pevně rozhodnuti, že jedeme a nějak to přežijeme. Neplánovali jsme proto nic dopředu s tím, že se rozhodneme na místě podle situace. Tak nějak jsme doufali, že navštívíme Maxiho na chalupě u Opavy a známé Laďu s Helenou a Skicáka, kteří byli na Motoroute ve Vizovicích. Bohužel ani jedno se pak nepodařilo a s Laďou jsme mluvili pouze telefonem. Sdělil, že tam celou dobu prší a jsou prodojený, tak jsme to radši vzdali. Sraz s Boleslavem byl dohodnut v 10.00 na pumpě za Jičínem směr Hradec. S Božkou jsme tam byli přesně v 10 a Boleslav nikde, což bylo divný, protože je vždy všude první. Za chvíli telefon: kde jste ? Byli taky na pumpě, ale v opačném směru. Skoro jsme na sebe koukali, ale nemohli jsme k sobě. Protože to zkazil Boleslav, musel se jet otočit do Jičína

Povinné kafe a cígo a domlouváme co a jak. Dneska máme cca. 300 km do místa ubytování a pak uvidíme podle situace. Před Hradcem nastavuji navigaci a volím cestu nejkratší a mimo dálnice. Bylo ideální počasí na motorku. Ani vedro, ani zima a sluníčko. Cesta ubíhala v naprosté pohodě po okreskách, takže jsme i ledacos viděli. Průběžně se zastavovalo na cigáro až jsme dorazili k pěknýmu motorestu s velkou verandou, kde jsme strávili asi hodinku na oběd. Nejlíp na tom byla Renata, protože zatímco mi lemtali pito, ona si s chutí dala pivko. Už ani nevím, co jsme si to dali, ale podle obrázků něco s knedlíkem. Následovala káva a odjezd. Pár pohodových zastávek a když jsme pod Pálavou míjeli vodní nádrž „nějaké“ Mlýny, nemůžu si teď vzpomenout na přesný název, tak už jsme byly skoro na místě. Cílové místo PERNÁ, Vídeň odsud 80 km. Zastavili jsme na návsi, zeptal jsem se místního kde najdeme naše ubytování a asi v 18.00 bušíme na vrata a nikde nikdo. Zašel jsem hned vedle do hospody, tam zavolali majitelku penzionu ať nám otevře, že nejsme žádní banditi, ale hosti a už jsme byli vevnitř. Příjemná mladá paní majitelka nám přidělila 3 flašky vína jako prezent

Byli jsme ubytováni v samostatném domečku, kde byly dva apartmány se vším, co k tomu patří, včetně kuchyňky. Říkala, že to ale bude stát 250 Kč na osobu. Nechtěl jsem dělat fóry, že to je drahý a tak jsme přikývli. Za takovéto ubytování v Čechách dáte 1000 Kč za osobu. Bylo nám jasný, že za ušetřené peníze si o to víc můžeme vyhodit z kopejtka. Teď už jenom zbývalo vybalit, převlíknout a hurá do vsi na večeři a na víno do nějakýho sklípku. Představte si, že Boleslav koupil nepromok i pro svého bavoráka ! Naši japonci byly na dešti a bavorák pod stanem ! Časem se však ukázalo, že to byl dobrý kup. Večer tedy razíme na večeři do místní restaurace. Docela dobré jídlo i pití, debatujeme a za chvíli dorazili místní hudebníci s kytarama a tak bylo jasné, že dnes ze sklípku nic nebude. Odcházeli jsme jako jedni z posledních někde po půlnoci a holky se nám trochu „přikouřili“. Když jsme dorazili domů, tak ještě rupli dvě flašky od paní domácí a když Renata usnula na stole, tak jsme ji odnesli a šli na kutě. Samozřejmě jsme probrali, kam zítra. Vypustili jsme návštěvu Maxiho, protože to jednak bylo daleko a hlavně tam lilo podle zpráv z televize. Stejně tak jsme učinili s Vizovicema, kde byli na motoakci Laďa s Helenou a Skicák. Volali jsme si a když řekli že tam leje jako z konve, že na vyjížďce zmokli a jeli celou cestu v dešti tak jsme vymysleli jinej plán. S paní domácí jsme se dohodli, že tam můžeme zůstat jak dlouho chceme a tak budeme vyjíždět odsud a zase se sem vracet než riskovat a hledat něco na „blint“. V sobotu mělo být ještě dopoledne slušné počasí, tak jsme zvolili trasu: Pernštejn a Country městečko Šiklův Mlýn což dělalo nějakých 200 km. Na Pernštejn chtěla Renata a na Country Božka - nám s Boleslavem to bylo jedno.

Ráno když se holky vyspali z opice a došli do místní pekárny pro čerstvé pečivo a něco k snídani, tak připravíme motky a asi v 10.00 vyrážíme. Nepromoky jsme ani nebrali, protože pařilo slunce a nevypadalo to, že by sprchlo. Po cestě jsme se zastavili někde a očumovali golfový areál, který měl rozlohu, že jste ani nedohlídli. Bez problémů nás navigace dovedla až před hrad Pernštejn. Zaplatili jsme 20 Kč parkovné za motorku a jdeme ke hradu. Renata celá nažhavená a kdo půjde s ní. Boleslav zásadně na prohlídky nechodí viz. Loket kde čekal venku a tak jsme měli jít s Božkou. Když jsme ale viděli tu krásnou, naši, střediskovou hospůdku na prvním nádvoří, tak s Božkou na sebe kouknem a bylo rozhodnuto. Půjdem s Boleslavem do hospody a Renata ať jde sama - museli jsme jí to nějak říct, tak povídáme: Jé Božka koukej, tady už jsme přeci byli ! (prdlačku jsme tam byli), ale byl důvod, proč nemusíme s Renatou - vypravila se tedy sama. Sedíme tedy na terase, popíjíme kávu a rozhodujeme se, zda počkáme s obědem na Renatu. Uplynula hodina a Renata nikde. Objednáváme tedy jídlo a s chutí poobědváme. Hodina a čtvrt a Renata nikde, jdeme tedy také na hrad, zaplatíme 10 kč za vstup a prohlížíme si hrad z venku. Renata stále nikde - objevila se za hodinu a půl. Že by byla bůhví jak nadšená, to se nedá říct. Vyšlápla si nějakých 80 schodů a říkala, že prohlídka ještě pokračovala, ale ona už zdrhla. Byli jsme rádi, že jsme nešli. Protože jí to tak dlouho trvalo, tak jsme jí zatrhli oběd a honem na Country, kam zase chtěla Božka. Bulela, že když né jídlo, tak alespoň nějaký pití, protože má žízeň jako trám. Božka jí dala napít asi dva náprstky vody, kterou jsme měli s sebou, bohužel víc jí nebylo. Na Šiklův Mlýn to bylo asi 13 km tak jsme řekli: to vydržíš. Za chvíli jsme byli tam. Lidí jak nasráno, areál jako prase, policajti vyšetřovali přímo na místě nějakou nehodu a nakonec nás tam ani nepustili, protože tam měli soukromou akci AUTO KELY. Stejně bylo již pozdě, takže po chvíli razíme domů. Museli jsme stavět ještě někde na pumpě kvůli Renatě, protože ta nemohla žízní ani mluvit jak měla slepený rty. Na pumpě vyžahla na ex půl litru něčeho tekutého a zjistila, že má hlad. To už taky vydržíš, doma půjdeme hned na večeři ! Chudák byla celý den o hladu a žízni. Musím ale podotknout, že neotravovala, vše vydržela a ještě se jí to líbilo. Navečer opět hospoda, kde nás vřele přivítali (útrata minule byla asi něco přes 12 stovek). Poseděli jsme zase asi do půlnoci a tentokráte jsme se vešli do 1000 Kč. Sklípek vzal opět za svý a po cestě domů, jsme trochu navlhli (drobně pršelo).  Plán na neděli byl jasnej. Protože i v Perné byl hlášen déšť, udělila nám Božko osobní volno a klid na lůžku. Došli jsme si pouze na oběd, přitom dopoledne jen drobně mrholilo. Odpoledne jsme se konečně trochu prospali a večer do hospůdky na večeři. Tentokráte již pršelo trochu víc a potřebovali jsme přejít asi 500 m do hospody v suchu. Deštníky nebyly, tak Boleslav odstrojil BMW a pod plachtou jsme došli pěkně v suchu tam i zpět. S útratou už jsme se vešli do 800 kč. Ve zprávách říkali, že v pondělí má pršet všude, jen v jižních Čechách má být polojasno. Boleslav navrhnul, že tedy pojedeme přes jižní Čechy do Loun a tam přespíme u jeho ségry.

 

V pondělí ráno všude mokro a drobně mrholí. Poprvé jdeme do nepromoků radši pro jistotu. Kolem 10 hodiny zaplatíme a rozloučíme se s paní domácí, která nám ještě na cestu přibalila 4 flašky vína a vyrážíme. Čeká nás podle navigace asi 370 km. Asi 60 km drobně vlhneme a pak italské nebe. Razili jsme směr Tábor po okreskách a užívali si jízdu. Když jsme pohlédli na sever, tak to nebylo nic pěkného a nepromoky jsme radši nesundali, protože z Tábora jsme na ten sever měli jet. Do navigace jsem zadal, že nechci dálnice a chci nejkratší cestu a to byla „bomba“. Do Tábora to ještě šlo, svezli jsme se kousek i po silnicích II. Třídy, ale pak to začalo. Od této doby jsme jeli stále po silnicích 12 té třídy, po polích, v lese apod. Místo abychom byli naštvaný (místama jsem nechtěl navigaci poslechnout, protože jsme se báli, že nás už nikdo nenajde) tak se nám to nakonec děsně líbilo. Jeli jsme místama, kde možná ani neznají televizi a navigaci vypadával signál, ale to bylo na tom to suprový. Nemůžu vám říct kudy jsme jeli, protože to nikdo neví

Pod Berounem začalo trochu pršet, ale nepromoky to v pohodě zvládali. Pak jsme vjeli do Křivoklátských lesů a nebýt navigace, jezdíme tam dodnes. Vždycky, když jsme přijížděli ke slušný silnici a řekli jsme si, že se konečně trochu svezeme,  navigace řekla, že ji máme přejet a vjet zase někam do lesa. Všude bahýnko, listí takže se většinou jelo za 2 max. za 3. Nablejskanej  bavorák se změnil na nedefinovanou motorku, z čehož byla nejvíc na švestku Renata, která při každé zastávce prosila Boleslava, jestli jí může utřít. Nedovolil jí to a když jsem jí nabídl, že může utřít mojí Sůzu, tak to se zase nechtělo jí. Vzpomněl jsem si na Monču, co by asi řekla na otázku: tak jak se ti jede ? Kdo jí zná, tak určitě ví, co by odpověděla, já to sem psát nemůžu. Horší bylo, že docházel benzín a v lese jsme na žádnou pumpu nemohli narazit. I to jsme ale vyřešili, protože jsem navigaci chvíli neposlech, ale stejně po natankování nás nahnala zpátky do lesa. Lidi, zažili jsme si, bylo to úžasný a všem se tato cesta líbila včetně Božky. Poctivě jsme sbírali vše co padalo z motorek, nic jsme nepoztráceli a po dojezdu na místo jsme

motorky opět zkompletovali. Boleslav nás stále ubezpečoval, že jeho ségra je bezva a že bude ráda když přijedem a ať se nebojíme, že nám dá i najíst. Je to taková „mamina“ která nikam nejezdí (nemají ani auto) a Boleslava vidí jednou za „uherák“. Uložili jsme všechny motky do garáže, převlíkli jsme se a zasedli ke stolu. Jak bylo řečeno, tak se stalo. Brambory byly připravené a začali se smažit řízky. Mezitím šli na stůl buchty, brambůrky, pivo, obložená mísa a já nevím co ještě, prostě taková standartní večeře. Segra chudák kmitala u plotny a smažila o sto šest a my mezitím krandali se švárou. Když se dopili lahváče, tak švára oznámil, že jde pro točený a byl v trapu. Za chvíli bylo točený na stole. Ani nevím kdy jsme šli spát. My s Božkou do ložnice, Boleslav s Renatou na válendu a domácí asi spali v kotelně, kam jsme chodili kouřit. Než jsme vstali, tak už byla připravena snídaně. Tímto oficiálně děkuji ségře a švárovi Boleslava za příkladnou starostlivost o MKT. Drobně mrholí, jdem opět do nepromoků. Srdceryvně se rozloučíme, čeká nás cca. 200 km domů. Tentokráte navigaci nezapínám a spoléháme na to, že Boleslav zná cestu domů.

Vyrážíme směr Slaný, Mělník, Doksy. Protože jsme s Božkou tak oblíbený, nemohli se s námi Boleslav s Renatou rozloučit v Mělníce a že s námi pojedou ještě do Doks. V Doksech ještě zapadneme do cukrárny, dáme kafe a nějaké zákusky a hodnotíme zájezd. Jak by řekl Konis: stálo to za prd, příště jedu zas ! Za celou dobu co píšu, nemůžu si vzpomenout na něco, co by bylo blbý. Prostě to nemělo chybu. Tady se konečně rozloučíme a upalujeme každý na jinou stranu. Někde před Jabloncem začalo trochu víc pršet, ale domů jsme dojeli suchý. Když jsme dojížděli, bylo 8 stupňů, takže jsme byli rádi, že jsme doma.

 

Co dodat ? Najelo se - v pátek: 320 km, sobota: 220 km, neděle: NIC !, pondělí: 380 km a v úterý: 220 km

 

Hodnocení parťáků ? Docela to s nima šlo (nemám smajlíky )

 

Prostě to bylo bezva a jestli bude nějaký příště, jedeme zas

 

 

Giovany