Motorkáři z Tanvaldu

Konečně po zranění plánuji první celodenní výjezd. Počasí nevěstí nic dobrého ale při troše štěstí by to mohlo vyjít. Na netu zjišťuji jaký směr nasadit, kde bychom mohli zůstat v suchu a vše se pak bude operativně řešit. Lucka na poslední chvíli zrušila účast a stejně tak i Bobeš. Kary to odpískal už v sobotu, poněvadž se vrátil prodojenej ze svatby a do neděle mu hadry neuschly. Vyrážíme tedy s Božkou do Turnova, kde nás má čekat Míra s Květou. Ti byli na místě a tak jsme rozhodli, že zatím pojedeme směr Jičín a pak se uvidí. Počasí přálo, mouchy padaly vedrem a tak zastavujeme v Konecchlumí na zmrzlinu, protože Mírokvět měl už cukrovej absťák. Jen tak zběžně kouknu na telefon v kufru a mám zmeškanej hovor od Lva. Volám zpět "vo co gou" a bylo mi sděleno že chtěl jet taky. Zdrbal jsem ho, že má volat před tím, než vyjedem a né potom. Pak zdrbal on mě, že volal před devátou, ale že jsem mu nebral telefon. Kouknul jsem na čas zmeškaného hovoru a i když nerad musím uznat, že volal včas, jenže já už seděl na nastartovaný motorce od 7 hodin......
Nakonec se tedy dohodneme, že až dolížeme zmrzku pojedeme zpět na Jičín a pak přes Novou Paku na Trutnov. Lev se s Lenou oblíknou a vyrazí nám naproti. Nakonec se setkáváme na křižovatce do Hostinného, nezbytné přivítání a nakonec po prozkoumání oblohy razíme místo na jih, na sever. Přes Hostinné a Rudník razíme někam na gáblík směrem na Pomezní Boudy. Projíždíme povodní zasažená místa, všude se uklízí a těm lidem není co závidět... (navíc předpověď hlásí, že je to možná zasáhne znovu). Nikde nezastavujeme ani nefotíme je nám to blbý. Celou cestu blbnu s videokamerou na helmě a pořád ji ne a ne rozchodit. Chvíli natáčí, pak přestane, samozřejmě o tom nevím a po asi 10ti pokusech bych s ní nejradši švihnul o asfalt. Všichni říkaj, že to není v kameře, tak nevím v čem by to tedy mělo být ? Jednou na to určitě přijdu. Za Mladejma Bukama směr na Pomezky Lev zastavuje u docela fajn hospody, sedí se venku, sluníčko paří a tak jdem na to. Fajnovej oběd - všichni máme normální jídlo a Lev si dá smažený hermelín a jako přílohu smažené žampiony - to svět neviděl. Na Lenu zbyla jen zeleninová příloha k hermelínu, kterou jí Lev seškrábal na zvláštní talíř (chudák holka, ještě to pak musela určitě zaplatit). No nic, jak jsem říkal oběd se vydařil a tak vyrážíme do vršků a za chvíli jsme na Pomezkách. Tady se rozhodujem, jestli dáme kafe venku, nebo v hospodě, protože začalo drobně krápat. Než jsme se rozhodli, tak už zas vylezl mozol a tak dáváme kávu venku. Mírokvět jako zákusek dává palačinky se zmrzlinou , šlehačkou a ovocem a Božka nevydržela dietu a dává taky, ale pouze s marmeládou. Lenu jsme posadili na druhou lavici, aby nám u toho nečudila (já se těm kuřákům divím, že to musej mít stále v hubě) a asi po půl hodině zase už jedeme. Vzali jsme to zpátky přes Rudník do Vrchlabí a zde to otáčíme na druhý kopec Benecko. Nebe už bylo zatažený a ze zhora bylo krásně vidět kam jet a kam ne protože tam leje. Shodli jsme se, že už je dost o držku razit ještě někam a tak sjíždíme dolů na Jilemnici do Hrabačova a tam se naše cesty rozdělí. Lev s Lenou jedou doleva na Trutnov, Mírokvět rovně na Turnov a my s Božkou doprava na Harrachov. Asi 8 km od domova na "Mejtě" začalo trochu víc krápat, ale stále to šlo. Dojeli jsme relativně suchý domů a když jsme zajeli do garáže, tak to začlo ! (měli jsme z prdele kliku). Lev pak napsal, že museli někde v podloubí přečkat nějakou bouři a že dojeli prodojený. Ne že bych měl z toho radost - ale my dojeli v suchuuuuuuuuuu !! Jak dojel Míra zatím do této chvíle nevím, ale pochybuju že by nezmokli, protože tím směrem co jeli, bylo nejvíc černo.

Jednalo se celkem o pohodovou vyjížďku, najeli jsme cca. 240 Km v parádním počasí, které se zkazilo až těsně před domovem. Protože jsem se rval s kamerou, tak nejsou skoro žádný fotky, pouze to, co je tu...

Tak zas někdy příště

Giovany